18. srpna 2012

Co mi dnes zvedlo náladu

Někdy stačí narazit jen na obyčejný text....a hned je mi líp.  Asi vytisknu a dám na ledničku :-).

Pokud někdy máte dojem, že vám bordel přetéká přes hlavu, nic nestíháte, všude se válí hračky, plotna studená, pračka věčně plná a vy s rukama jak orangutan jenom přežíváte den ode dne, pak mi věřte, že takové dny zažije každá z nás! Byly dny, kdy se mi nechtělo vařit, tak jsme si zašli na oběd vedle do hospody, kde možná nešetřili glutamanem, ale děti se tam pokaždé přejedly k prasknutí. Byly dny, kdy se prádelní koš podobal Etně před výbuchem a mně se zatraceně nechtělo prát, tak děti chodily v mém starém tričku a oba dva vypadaly jak vlající budulínkové. Byly dny, kdy jsem hračky odsunula nohou na stranu a vytvořila tak chodbičku, abych se nepřizabila při nočních cestách na "tualet" a z uklízení jsem o pár dní později udělala mission possible tím, že jsem vyhlásila soutěž o nejlépe uklizenou hračku - tedy takovou, kterou neuvidím :-) Byly dny, kdy se moje děti placatily v obývacím pokoji v domečku celé hodiny, protože já jsem životně nutně potřebovala dočíst zajímavou knížku a nechtělo se mi vymýšlet ten nejzábavnější program pod sluncem a světe div se ještě dnes jsou schopné se mě zeptat "Mamájo, nepostávíme si snové městečko?"...byly, jsou a budou dny, kdy opravdu nemám náladu na to být sluníčková maminečka a nejraději bych si zalezla pod placatý kámen a spolu s plošticemi si tam dala jednu orosenou odměnu. A proč vlastně ne? Proč by matka měla mít dojem, že nese jako Atlas na ramenou tíhu celé rodiny? Vadí někomu bordel? Prosím, poslužte si a ukliďte si ho...nejsem služka. Má někdo hlad? Prosím, obslužte se, lednice puká ve švech...nejsem totiž ani kuchařka. Chce si někdo hrát? Prosím, v pokoji jsou hračky, knížky, bunkr...nejsem klaun. Potřebuje někdo čisté tričko? Prosím, pračka stojí už dva roky na stejném místě, program označený červeným puntíkem...nejsem už vůbec pradlenka. 

A tak můžeme pokračovat donekonečna...ne, nemusíte to vážně dělat, protože vy nemusíte! Ale můžete, a to je velký rozdíl...když člověk mele z posledního, má dojem, že svět se zbláznil, nemůže se pořádně ani nadechnout jak se cítí upachtěný, dokáže ho rozhodit i sebemenší drobnost, pak je čas vytáhnout se ze zásuvky a nechat druhé, aby taky udělali něco pro vás...nejste totiž žádná matka - robot, která jednou rukou míchá polévku, druhou si sundává kostičku lega přilepenou na noze, auuuu, třetí žehlí, čtvrtou uklidňuje miminko, pátou se snaží batoleti vyndat z pusy hřebík, šestou utírá prach a vůbec,...tak pořád dokola, den za dnem až jednoho dne zjistíte, že jste tak vyšťavená, že by vedle vás i vymačkaný citron vypadal jako svěžest sama. A to je ten moment, kdy je už trochu pozdě...

Attachment parenting je nádherná věc, to mi věřte, frčíme na něm už hooodně dlouho, ale víte, řeknu vám sladké tajemství - kontinuální rodičovství neznamená být pořád spolu a za každou cenu tlačit tu káru sami jen aby děťátko bylo ve vatičce naší lásky...tím neprospějete vůbec nikomu. Naopak, malý závisláček bude vřískat jen co se vzdálíte za roh...on je totiž tak trochu rozdíl v tom žít mezi Indiány ve vesnici plné přátelských sousedů a na sídlišti plném výrostků, kde se pomalu bojíte vystrčit hlavu ze dveří a trávíte svůj čas mezi čtyřmi stěnami a pískovištěm, co nejblíž k domu...a pomalu, ale jistě si na sebe šijete bič samoty. 
Attachment parenting dává smysl, to jistě ano...ALE...vychází z jedné krásné podstaty a tou je komunita...která modernímu rodiči chybí jako sůl v koláči, bez ní těsto zkrátka nevzejde. 

Takže vezměte si piknikový koš, narvěte ho jídlem a pitím, deku, a celý ten arzenál, který všichni dobře známe a který často ani neupotřebíme, ale tak co kdyby náhodou, radši přibalím ještě krabičku paralenu...uf, nejde to zvednout! :-) a rozjeďte to s panem Piknikem na dece, pozvěte přátele a prarodiče a udělejte si happening nicnedělání! Uvidíte, že to stojí za to. To vězení, kterému se někdy tak nádherně říká rodičovství, jsme si totiž postavili jen my sami...ale my v něm nemusíme být, klíče totiž máme my sami!

A vzpomeňte si na hlášku z Pelíšků: "A komu tím prospějete? Druhé straně??" :-) Obětováním se neprospějete vůbec nikomu...tak na to pamatujte až se to na vás zase bude valit a vy budete mít pocit, že vám praskne hlava...opravdu NEMUSÍTE za každou cenu vytvářet harmonii tím, že máte navařeno, naklizeno a všechno se jen třpytí jak cukrová homole, až na to, že máte už tři týdny nenabarvené odrosty, roztřepené nehty a na sobě tričko, které vám zrovna poblinkal prcek...ta pravá harmonie je totiž jen a pouze v tom, že jste šťastná, spokojená sama se sebou a máte se ráda...a věřte mi, že když se dívám na tuhle fotku tak nevidím bordel, ale vzpomínám si přesně na tu chvíli kdy jsem ji pořídila...na ten nádherný pocit, že moje dvě děti si ve svém světě zase jednu chvíli vystačily beze mě. A vážně to není o tom nechat je napospas...je to jen o tom zastavit se, dívat se a vnímat křehké momenty našeho života, které nám dost často uniknou jen proto, že "krucifix doprala další várka....".

Takže? Venku se rýsuje nádherný den...pojďte ven! A udělejte to dnes naopak, udělejte to, co chcete VY...myslím si, že vaše děti brzy pochopí, že máma není automat na mléko, pračka, myčka a tak dál, ale že i ona potřebuje dobít baterky... (převzato z FB Rodičem přirozeně)


moji dva "andílci" přes18 lety...

Pin It

14. srpna 2012

Levandule

Doporučuji :-).

www.mojebylinky.cz

Pin It

Můj sen

Více na iDNES :-). 

inspirace iDNES
Pin It

12. srpna 2012

Zahrada srpen 2011

Něco z loňska...


Pin It